Jeden můj nezapomenutelný žák měl takovou až poetickou obsesi. Strašně rád se bavil o hardwarovém vybavení v IT. Proč poetickou? Rád používal počítačový slang a vyžíval se v tom. Kdo v oboru IT není trochu jiný, jako by to nebyl odborník. Kdyby se mu ke svému nutkání přidalo i básnické střevo, tak věřím, že by vznikly možná díla hodná zlidovění. Ale nebudu chodit kolem horké kaše. Často mluvil o železe a já si tento jeho výraz vypůjčuji.
Dlouho jsem brečel při distanční výuce. Ani žáci jistě již nemohli slyšet ten můj nářek. Sice škola se s pomocí dotací a různých projektů na modernizaci vybavila velmi dobře, ale co s tím, když byla zavřená a domů bych si těžko odnesl majetek školy. I když možná by to šlo, ale když to není vaše …
Období distanční výuky mi muselo otevřít oči, abych viděl, že kovářova kobyla chodí bosa. Já sice nejsem přímo kovář, spíše ten, co na té kobyle jezdí, ale přirovnání to není špatný. Prostě dokud používáte při distanční výuce pouze MS Teams, mikrofon a kameru (kterou beztak moc nezapínám), tak tolik nedostatků vašeho železa neodhalíte. I když všímáte si, jak jsou současné aplikace hladové po operační paměti? A všímáte si situací, že i při aktivní schůzce čekáte než spustíte jinou aplikaci? A co když potřebujete sdílet obraz své plochy? Do toho chcete demonstrovat nějakou činnost, která si vezme nejen pár stovek megabajtů z operační paměti, ale i část výkonu procesoru, na kterém závisí rovněž grafický výstup. Ó ano, mé železo má integrovaný grafický adaptér. Takže po simultánních příkazech ještě čekám a čekám. Ha, po 20 sekundách se konečně vykreslí hezký majkrosoftí design nového okna.
Bohužel již dávno nastala éra, kdy si uživatelé běžně nechávají na pozadí běžet jiné aplikace. Podobně takto jsme zvyklí nezavírat všechny aplikace v mobilních telefonech. Ne opravdu ne, nepařím na pozadí počítačové hry při výuce. Občas jen potřebuji spouštět nějakou tu serverovou virtualizaci. Jindy prostě vytváříme kresbu či upravujeme grafické soubory. A to jsem se ještě pořádně nedostal k úpravě videa a 3D modelování. No může distančně fungovat učitel s takovými potřebami na tomto železe?
Toto železo není špatné, je spolehlivé. Ale distanční výuka mi prostě oči otevřela. “Probůch, co to je”. Oprava, nikoliv “probůch” ale ProBook. Tento model měl svou prodejní špičku někdy v roce 2011 a i v té době to byl těžký kancelářský low-end. Cena byla tenkrát důležitější. Ale mám ho rád a těžko se ho budu zbavovat. Stejně jsme se s přítelkyní bavili o starém Peugeotu 106 (r.v. 2003). I tak ho zastínila tehdy 7 let stará Fabia II a staré vozítko šlo na svou poslední cestu. Vývoj se nedá zastavit. Jsem zvědav, jak dlouho vydrží ten můj “Probůch”.
Tak a otázka na závěr. Na kterýho koně jsem tedy tentokrát vsadil? Přikládám srovnávací video. Snad nějakou recenzi později napíšu sám. Zatím čeká na poště, tak ještě nechci nic zakřiknout.
Photo by Sergei Starostin from Pexels
komentováno 2x
Furt si stojím za tím, že můj počítač z r. 2009 stále drží a funguje jak má. Dříve jsem na tom hrával i Fifu, ale to už mi chudák nerozjede. Jakožto pořádný balík jsem si koupil novou PS5, a tam se to dá hrát krásně z pohodlí gauče. Za mě mnohem lepší než si vylepšit můj počítač, který mám jenom na bankovnictví a pojištění 😀
No taky jsem byl dlouhá léta konzervativní. No jo ale až do doby, dokud nezačnou vycházet nové aplikace neběžící na starších OS. Jakmile člověk začne něco softwarově upgradovat, dostane se do spirály nedostatku HW prostředků. Přechodem na nové technologie se ale zase veškerá práce zefektivní, třeba start systému – jak jsem mohl být tak trpělivý 😀 Ale jo, člověk to nemá jen na hraní her, že? Takový videorender při dnešních standardech, do toho puštěných dalších x služeb, na tohle už konzervativní přístup nemá odpověď. IT je prostě byznys, který na rychlé morální zastarávání prostě těží. Nákupní cykly se zkracují.