Jak se máte pane profesore? Děkuju, lepší se to v oblastech duchovních.
Skřivánci na niti (1969, režie: Jiří Menzel)
Poslední vývoj paralelního světa vypadá velice pochmurně. Všimnete si toho v momentu, když se začínají prosazovat dříve divní lidé, lidé podléhající bludům anebo ti jedoucí na jakéhosi autopilota. Takového autopilota, který nemůže prostě fungovat plnohodnotně, jelikož část čidel daný automat zcela ignoruje. Takový automatický systém, který zpracovává pouze údaje pozitivní. Čidla, jež mají zpracovávat negativní údaje, jsou zcela v tomto systému vyřazena z provozu. No a to pak podle tohoto autopilota nejede jen jeden člověk, ale celá nebohá společnost.
Chtěli jste vidět, kde výroba oceli začíná. Jsme tady na šrotišti. Tohle všechno, co tady vidíte, to přetavíme na ušlechtilou ocel a z tý oceli naděláme traktory, kterými zvoráme naše pole. Uděláme víc praček, abysme si vyprali ty naše umazané montérky. Tohle jsou naši brigádníci – ve směs buržoazního původu – ty taky přetavíme na novýho člověka.
Skřivánci na niti (1969, režie: Jiří Menzel)
Takže se nám podoba společnosti nejenom zplošťuje, ale nejspíš i docela dost naklání. V tomto systému poloreality se vlastně zvláštně žije. Když si v této polorealitě stoupnete na její okraj, najednou vidíte okolní prostředí, jež ji obklopuje. Začínáte si referenčně uvědomovat náklon poloreality. Ti, co se nenachází na kraji poloreality, ale jsou uprostřed, nevnímají nic mimořádného. Jsou však již pohlceni bludy a zjevně jim není ani moc pomoci. Dle přírodních zákonů, i zde vidíme onu teorii relativity, tudíž není někdy zcela jisté, zda jsme blázni my z okraje poloreality a nebo ti z jejího středu.
… A vy jako tribun lidu budete volat rozhořčeně: Imperialisti my vám zalejeme vaše válečný chřtány naší mírovou ocelí. Ruce pryč od Koreje.
Skřivánci na niti (1969, režie: Jiří Menzel)
Komu asi polorealita prospívá? Kde začíná a kde končí? Může být nebezpečná? Pokud máte pocit, že jste již součástí poloreality, je pozdě. Jsou z vás užiteční idioti. Tento fakt lze často spatřovat na mikroúrovni, ve světě nám blízkém. Tak jak jsou astronomické vzdálenosti mezi hvězdami, nikoho nemohlo napadnout, že lze zrealizovat polorealitu i na makroúrovni, a tak jsme svědky takřka dilatace pravděpodobnosti. Avšak slovo dilatace má blízko i ke slovu diletance. Často tedy této nakloněné polorealitě napomáhají neodborníci.
… čili já se ptám: Ne kam zmizela morálka, ale kam zmizel mlíkař, se ptám.
Skřivánci na niti (1969, režie: Jiří Menzel)
A budou tu ti, kteří vám řeknou: Ale následky si přičti sám.
Autor/ka fotografie: Min Thein: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/zapad-slunce-moda-slunce-stromy-935019/
Napsat komentář