Výuka v karanténě II – Aneb co jsem musel žákům odpustit.

Tak je konec. Dnes oficiálně mi začíná dovolená. To by možná mohlo znamenat více prostoru pro mou tvořivost, tok myšlenek hezky zachytit do blogu a nenechat odtéct jen tak zbůhdarma do hlubokého podvědomí a dále do nevědomí. Snad se mi na konci dovolené nestane to, že se dostanu do stavu, kdy budu hledat zašantročené myšlenky.

V průběhu korona-karantény jsem se chtěl do vlastního blogu vybrečet, jak nás žáci ignorovali, jak jsem si vytvářel zadání k úlohám, aby se mi vrátilo jen 25% vypracování … a bla bla bla. O vyčůraných praktikách žáků se rozepíšu v jiném příspěvku. Rovněž jindy se rozepíšu i o tom, co mi osobně karanténa dala či vzala ve své práci.

Jako by bylo hlavním tématem zmenšit objem učiva

Možná se ministři, náměstci, inspektoři a jiní papaláši ve školství, začali podivovat nad tím, jaké kvantum materiálu učitelé chtějí do žáků nasoukat. Bylo zcela logické si uvědomit, že jakmile se vzdělávaný subjekt přemístí do jiného prostředí, než je škola, přestane vykazovat potřebné výkony. Začnou se projevovat tzv. volné vlastnosti chování. Danému subjektu se stane všechno volné. Ale abych byl korektní, přívlastek volný zde chápeme ve smyslu vůle – tedy vůli se učit, poznávat neznámé a využívat kognitivní funkce v daných předmětech. Jistě však existují žáci, kteří mají dost vůle na to, aby všechen objem učiva zvládli. Ale pak tu jsou také zástupy žáků, kterým je domácí výuka nekomfortní a vadí jim to. Jiní se zase vyskytli ve velmi komfortní zóně nicnedělání.

A ejhle, zrovna je tu jedno z velkých témat aktuální vlády – Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Zdá se, že je tak akorát doba, provádět redukci osnov. No jo, ale jak to udělat, aby předměty nezačaly postrádat smysl. Aby nám nezůstalo něco nepoužitelného.

Redukovat, redukovat … ale co?

Tak jsem si sám sobě udělal předmětovou komisi. Nejdříve jsem procházel “ervépé”, abych pochopil, na co klást důraz. Bohužel jsem se zhrozil jednoho podstatného faktu. Stáří RVP pro IT je již 12 let. No to je absolutní hadrovina. Hned mne jímaly hrůzné představy, co si o nás musí myslet zaujatý rodič. To jako, že se obsahy výuky, ale hlavně jejich aktuálností od roku 2008 nikdo z MŠMT nezabýval? Pro mně je nepochopitelné, proč není možné dělat revize častěji. Principy sice zůstávají stejné, ale v době virtualizace, cloudu, webu 3.0 apod. prostě rámcové požadavky velmi zaostávají. Raději jsem přepnul myšlenky jinam.

Přešel jsem na ešvépé a tam jsem byl již trochu více v obraze. No přeci, tam už byl autor více kreativní. Požadované kompetence jsou více rozepsány. Bylo znát, že autor našeho ŠVP je odborník a promítá do něj vlastní očekávání – požadovanou odbornost. Bylo vidět, že naše ŠVP už není tak staré jako RVP. Trochu jsem se uklidnil. Ale … to si také nechám na jindy.

A nyní řečnická otázka na konec. Co se stane, když se začne vyškrtávat učivo v odborných předmětech? Nejspíš vůbec nic. No jo, ale to by mohl někdo namítat. Copak učební osnovy jsou jako zlomky před krácením?

Možná jsem se trochu odchýlil od téma korona-karantény a přešel jsem k jiným souvisejícím událostem. Mít menší a menší požadavky se tedy stane hitem školství. Bude to tedy mnohem populárnější. Budeme více rozvíjet dobrý vztah k žákům, více brát ohledy na nejslabší články a budeme se více snažit, aby žáci netrpěli depresemi.

No jo, ale kam až to povede? Na hysterii již není čas. Cynizmus a velká míra ironie mi dovoluje všem velmi nadaným žákům sdělit, že pokud vám učitel musel dramaticky snížit laťku požadavků, začnete velmi brzy zaostávat. Začnete hloupnout, ale nikdo vám to nebude moci říct. Pokud vše odpuštěné nedoženete sami vlastním chtíčem za poznáním, stanete se na trhu práce méně konkurenceschopní. Loňský maturant vás prostě strčí do kapsy. Již nyní se rozevírají nůžky mezi schopnými a neschopnými. Proto prosím bděte nad svými schopnostmi. Bacha na alibismus, který číhá na každém kroku. Investujte vlastní úsilí do toho, čím chcete býti po maturitě.

Napsat komentář